Pokrok nezastavíš, co? Jednou nahoře, jednou dole, život stále pokračuje. Ať chceš nebo ne, čas nezastavíš.V mým životě se odehrálo hodně změn, odešla inspirace i motivace něco tvořit. Byly nějaké pády, i vzestupy. Víš, jaký jsi? Jaké máš vrcholy a co jsou tvá stinná místa?
Když jsem byla malá, věčně jsem si na něco stěžovala. Nikdy mi nebylo nic dost dobré, chtěla jsem víc. Nestačila mi jednička ve škole, musela být podtržená, nechtěla jsem jeden bonbon, ale rovnou celý pytlík. Nevážila jsem si ničeho kolem sebe.Mohla to být až přehnaná cílevědomost, řekla bych. Možná je to normální, že člověk časem dospívá, hledá se a uvědomuje si, co má a jaký jsou jeho opravdový hodnoty. Mně to trvalo skoro sedmnáct let, zjistit to. Do té doby jsem se sebou nechala vláčet, protože jsem si myslela, že ostatní mají pravdu. Přitom moc dobře víš, jak jsou lidi zlí. Nyní mohu říct, že už jsem se konečně našla. Vím, kde je moje místo a co mám v srdci. Dřív jsem si hrozně přála se co nejdřív odstěhovat. Nyní mi trhá srdce už jen když bych měla někam odjet na týden, natož přestěhovat do ciziny.
Na škole jsem potkala jednu slečnu, která mi otevřela oči, protože já byla do té doby úplně slepá a naivní. Honila jsem se za věcmi, které byly úplně bez významu. To už jsem tu ale psala. Teď už vím, že řešit nějaké mezilidské vztahy je k ničemu. Úplně tě to vysaje. Ty jsi ty a tak to bude. Nikdo tě nemá právo měnit a jestli nebudeš vyhovovat lidem kolem sebe, tak je to jedině jejich problém. Vždycky na světě bude nějaký človíček, kterému nebudeš vyhovovat. Nechtěj se zavděčit všem, akorát si ubližuješ.
Zjistila jsem, že mým cílem má být rodina a můj přítel. Zní to směšně, co? Asi si teď říkáš, že bych to měla vědět už tolik let. Po základní škole jsem odešla na gymnázium do většího města a to mě neskutečně změnilo. Všechno bylo za účelem, že se posunu výš. Ta škola mě totálně zbořila, mohu říct, že to bylo pro mě to nejnáročnější období, stalo se toho tolik. Nelituji té zkušenosti, bez ni bych nebyla tam, kde jsem teď. Uvědomila jsem si, že nemám řešit školu, k čemu ti jsou známky, když se tě za 10 let nikdo nebude ptát, co jsi měl na střední za vysvědčení. Já chtěla být ve všem perfektní, dávala si nesplnitelné cíle, ale k čemu. Odneslo to moje zdraví, psychika a i moji blízcí.
Chci ti říct, že ať jsi kdokoli, děláš cokoli a jsi s něčím nespokojený nebo dokonce nešťastný. Změň svůj život. Nemáš zase tolik šancí a pokusů, aby jsi mohl plýtvat časem. Nikdo se nechce celý život trápit. Za mě si to život vyřešil sám, budeme se stěhovat a z té školy odcházím pryč. No a co, že začnu od znova? Nikdo neříká, že to bude změna k horšímu, kdo ví. Nehoň se za dokonalostí, dej si nejvíce času na osobní rozvoj. Poznej se, kdo jsi. Většinou je největší paradox ten, že tě občas znají více druzí, než ty sám.
Často jsem ze sebe nešťastná, mám k sobě spoustu výčitek, protože sebepoznání není jen o těch kladech. Máš i špatné stránky, ty máme všichni. S tím se musíš naučit žít. Od toho tu jsou naši blízcí, protože jak negativní, tak kladné vlastnosti tě dělají osobitým. Vždycky budu opakovat to, že někdo tě pro ty vlastnosti miluje a nebo teprve bude milovat. Nesmíš se sám sebe bát a pochopit se. Nemít k sobě výčitky a naučit se si odpustit. Láska je to nejsilnější, co v životě můžeš získat a zaslouží si ji každý. Umět milovat a i být milován.
Pro dnešek toho bylo až až, doufám, že tě dnešní článek bavil a neztratil si nad ním chvilku života. Budu ráda za každé pozitivní reakce. Jsi skvělý člověk, přeji krásnou noc a dneska si nezapomeň něco přát. Dneska bude plná obloha Vavřincových slz. Tak zase příště, měj se překrásně a miluj. :)
Zjistila jsem, že mým cílem má být rodina a můj přítel. Zní to směšně, co? Asi si teď říkáš, že bych to měla vědět už tolik let. Po základní škole jsem odešla na gymnázium do většího města a to mě neskutečně změnilo. Všechno bylo za účelem, že se posunu výš. Ta škola mě totálně zbořila, mohu říct, že to bylo pro mě to nejnáročnější období, stalo se toho tolik. Nelituji té zkušenosti, bez ni bych nebyla tam, kde jsem teď. Uvědomila jsem si, že nemám řešit školu, k čemu ti jsou známky, když se tě za 10 let nikdo nebude ptát, co jsi měl na střední za vysvědčení. Já chtěla být ve všem perfektní, dávala si nesplnitelné cíle, ale k čemu. Odneslo to moje zdraví, psychika a i moji blízcí.
Chci ti říct, že ať jsi kdokoli, děláš cokoli a jsi s něčím nespokojený nebo dokonce nešťastný. Změň svůj život. Nemáš zase tolik šancí a pokusů, aby jsi mohl plýtvat časem. Nikdo se nechce celý život trápit. Za mě si to život vyřešil sám, budeme se stěhovat a z té školy odcházím pryč. No a co, že začnu od znova? Nikdo neříká, že to bude změna k horšímu, kdo ví. Nehoň se za dokonalostí, dej si nejvíce času na osobní rozvoj. Poznej se, kdo jsi. Většinou je největší paradox ten, že tě občas znají více druzí, než ty sám.
Často jsem ze sebe nešťastná, mám k sobě spoustu výčitek, protože sebepoznání není jen o těch kladech. Máš i špatné stránky, ty máme všichni. S tím se musíš naučit žít. Od toho tu jsou naši blízcí, protože jak negativní, tak kladné vlastnosti tě dělají osobitým. Vždycky budu opakovat to, že někdo tě pro ty vlastnosti miluje a nebo teprve bude milovat. Nesmíš se sám sebe bát a pochopit se. Nemít k sobě výčitky a naučit se si odpustit. Láska je to nejsilnější, co v životě můžeš získat a zaslouží si ji každý. Umět milovat a i být milován.
Pro dnešek toho bylo až až, doufám, že tě dnešní článek bavil a neztratil si nad ním chvilku života. Budu ráda za každé pozitivní reakce. Jsi skvělý člověk, přeji krásnou noc a dneska si nezapomeň něco přát. Dneska bude plná obloha Vavřincových slz. Tak zase příště, měj se překrásně a miluj. :)
0 komentářů:
Okomentovat